Mandrage - Pasažér

Sedím u okna v tramvaji a nemam žádnou jistotu
O svém postavení v tomhle životu
A ani trochu nevím a ani trochu nesvedu
Činit si nároky na cokoli a v jakémkoli ohledu
A ani neobhájím to, proč sedím v týhle tramvaji
Nejradši tady jedu tak trochu potají

Trosečník z baru a s cílem co se rozptýlí
Jak starej vagabund vezu se na kost opilí
A každý ostrůvek co někdo ohlásí
Je peklo slíbený padlými nebesy
A vesmír nade mnou nad míru mojí žádosti
Neschová poutníka i s jeho malostí

Ale o to tu nejde

Život je nádhernej, hýbou se stěny
Vrhnu se tonoucí do očí ženy
Očí tak hlubokých jak temný krátery
Spanilý klenoty, hvězdy a étery
Ve vlastním vězení neschopen hovoru
Plivla mi do duše s pocitem nových obzorů

Ale o to tu nejde
Jsem jenom pasažér