Marek Ztracený - Ztrácíš se

Někdy lidem zbyde jenom víra, co se ztrácí při pohledu na svět a milovaný lidi mizej v černých dírách a někdo doufá, že se potkaj cestou nazpět a když ostatní jenom přihlížej, na smutný oči, který vyhlížej...

Některý věci nejsou v lidský moci, hrdě opětuju tvoje mlčení, i když jsem sám, jsem s tebou ve dne v noci a tiše doufám ve vysvobození, a když ostatní jenom přihlížej a ty sníš, čas pluje dál, doufám že víš...

Ztrácíš se z mojí paměti a lidi od nepaměti se znovu scházej, doufám, že stihnem těch pár vět, že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej...

A někdy všichni žijem jenom vírou, to když nám život mizí mezi prsty, jsme jako hnutý stromy pod života tíhou, všichni tušíme kam míří naše cesty, a když ostatní jenom přihlížej a ty sníš, čas pluje dál, doufám, že víš..

Ztrácíš se z mojí paměti a lidi od nepaměti se znovu scházej, doufám, že stihnem těch pár vět, že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej...

Já přece vím, že jsem ten co chybuje a marně doufá, ja přece vím, že jsem ten co chybuje a ke dnu stoupá, ke dnu stoupá, stoupám ze dna vzhůru, vzhůru vodou plout, svůj pocit tiše křičím, že jsi pro mě vším a ničím, stoupám ze dna vzhůru, opouštím tvoje vody, bořím tvý hráze, stoupám, v lepší život doufám

Ztrácíš se z mojí paměti a lidi od nepaměti se znovu scházej, doufám, že stihnem těch pár vět, že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej...

Ztrácíš se z mojí paměti a lidi od nepaměti se znovu scházej, doufám, že stihnem těch pár vět, že najdem cestu zpět, tvý oči mi scházej...

Já přece vím, že jsem ten co chybuje a marně doufá, ja přece vím, že jsem ten co chybuje a ke dnu stoupá, a ke dnu stoupá...