i letos na podzim mi buší, však o trochu pomaleji než se sluší můj metronom temporytmů já tuším, si pomalu zvykám a slzy polykám... ty veslaři zaber a mořem utrmácenou, na skálu najeď mou loďkou rozkymácenou a až ztratí se blankyt z mých slaných očí úplně snadno dopadnu na dno srdce mé proletí střepem, srdce mé skončí s tepem, srdce mé je kůň s handicapem... pak vteřinou proletí mých tisíc roků a i když sprintuji život mi uteče v jediném kroku, odevzdávám se tmám trochu to studí co stát se má, se stane až noc splyne s ránem. srdce mé proletí střepem, srdce mé skončí s tepem, srdce mé je kůň s handicapem